MILČICE

Vesnička se sedmi statky a osmi domky ležela uprostřed věnce ovocných stromů. V chráněné jižní poloze se dařilo výborně jablkům, hruškám i švestkám. Úroda pokrývala nejen vlastní spotřebu, ale část se jí prodávala zákazníkům ve výše položených místech, jako Srní a Zhůří.

Protože obec byla silně zaměřená na Albrechtice, chyběl zde obchod a hostinec. Paní Marie Niebauerová od Kožnarů (Goschnan) vedla trafiku, Franz Niebauer z Niegerlai provozoval krejčovství. Křížek uprostřed vesnice a druhý výše na cestě do Zaluží byly projevem náboženského zaměření a náboženské vazby těchto venkovských lidí.

Dole na Divišovském potoce stál Wenischův mlýn. Voda z potoka se shromažďovala v rybníce a poháněla mlýnské kolo. Dál nahorů po potoce byly před 50 lety vidět ještě nějaké zděné zbytky. Zde kdysi měl stát druhý mlýn, ve kterém se dělaly šindele. Někteří lidé se však domnívají, že staré zdivo patřilo nějaké cihelně.

Za Milčicemi byla v říjnu 1938 vedena hranice mezi Německou říší a Československem, neboť na Zaluží převažovalo česky mluvící obyvatelstvo, a Albrechtice byly teprve později připojeny k Německu. Staletí staré vztahy byly náhle přerušeny.

Z knihy: Im Lande der künischen Freibauern. Heimatbuch für den mittleren Böhmerwald, Verlag Morsak, Grafenau 1980, 2. Auflage. Český překlad: Zdena Burghout.